Prodaná duše

Robert právě dokončil střední školu a prázdniny před nástupem na vysokou se chystal strávit u své tety. Jmenuje se Angela a bydlí v Austrálii v ne příliš velkém městě. Vzkazuje Robertovi, ať se po příletu nikde nezdržuje a jede rovnou k ní domů. Neměl sice v plánu někam jezdit, ale bere to na vědomí.

Letadlo mělo zpoždění, a tak mu ujel autobus, který jede až k Angele domů. Další jel až za hodinu. Nechtělo se mu čekat, a proto se rozhodl jít pěšky. Možná jí měl zavolat, ať pro něho přijede, nebo si objednat taxík, ale on si vybral tuto cestu. Vtom si vzpomněl na vzkaz od tety, aby jel rovnou k ní a nikam jinam nechodil. Byl však překrásný den a porozhlédnout se po městě přece není nic špatného.

Město bylo poměrně klidné a vylidněné, teda až do chvíle, kdy narazil na tržnici. Nebyl ten typ, který si musí koupit za každou cenu každý nesmysl, ale zlákala ho představa australských trhů. Přesto byl stále rozhodnut, že si nic nekoupí, jen si prohlédne místní zboží. Lidé se mačkali jeden přes druhého a vykřikovali, jaké zboží si koupí. Uprostřed toho zmatku stál velice starý stánek se sýry. Ani jeden z nich nevypadal lákavě. Dokonce i nejhorší sýr z kteréhokoli jiného stánku byl mnohonásobně lepší než nejlepší sýr z tohoto stánku. Zvláštní ovšem bylo, s jakou láskou se o ně starala stařenka, která je prodávala. Naprosto je zbožňovala a milovala, ale koutkem oka jakoby je nesnášela. Každopádně byl její zájem o sýry naprosto nepochopitelný. Bohužel okolo ní žádní mačkající se lidé nebyli. Nikdo o její sýry neměl zájem, vůbec nikdo. Robert se na ni s lítostí podíval, a když stařenka zjistila, že jí pozoruje, zeširoka se usmála. Jakoby si nikdo nejen nekupoval její sýry, ale taky se na ní snad už dlouho nikdo ani nepodíval. Usměv to byl spíše odpudivý, stejně tak jako chátrající stánek a škaredé sýry. Robert však pocítil velkou lítost. Váhavě došel až ke stánku a poprosil o její nejlepší sýr. Stařenka se rozzářila. Nabídla mu všelijaké vystavené sýry, ale pak se téměř zamilovaně podívala na jeden. Byl smradlavý a suchý. Robertovi se z něj dělalo špatně už na první pohled, ale přesto si ho koupil, aby jí udělal radost. Stařenka zajásala radostí, téměř vykřikla. Potom se podívala na pohledného Roberta a zesmutněla. Nakonec sýr zabalila a on odešel. Nejdříve chtěl sýr vyhodit, ale vzpomněl si na stařenku a s jakou láskou se na sýr tvářila, a řekl si, že přece musí být dobrý. Proč jinak by ho měla tak moc ráda? Zničehonic si uvědomil, že si musí pospíšit, aby teta nezjistila, že šel pěšky přes tržnici a nepočkal na autobus. Angela byla žena milá, ale velice přísná. Nechtěl riskovat, že se bude zlobit už první den. Hodil sýr do tašky a pospíchal do svého dočasného domova.

Angela a její rodina ho vřele přivítali a nachystali mu velkou hostinu australských specialit. Něco málo snědl, ale pořád musel přemýšlet nad sýrem. Vymluvil se proto na cestovní únavu a odebral se do svého malého zahradního domečku, který mu Angela připravila pro jeho potřebu. Řekla mu, že kdyby cokoliv potřeboval, neváhá a zajde za nimi. Poděkoval, ale řekl, že půjde rovnou spát. Vešel do svého malého dřevěného domku a ani si nevšiml, jak krásně je zařízený. Okamžitě rozbalil sýr a ukousl si z něho. Jeho chuťové pohárky se roztančily. Něco tak lahodného v životě nikdy nejedl. Na posezení spořádal celý sýr a připadal si jako v ráji.

Druhý den ho čekala snídaně tety Angely. Jídlo, které normálně zbožňoval, chutnalo v porovnání s tímto mimořádným sýrem jako pouho pouhý prach. Choval se nevrle a s nechutí přežvykoval suchá jídla. Angela se začala znepokojovat. Připadala si hrozně. Taková příšerná hostitelka, pomyslela si. Robert ji však uklidnil. Zalhal, že mu chutná, ale ještě stále mu není dobře z letu. Vrátil se do svého domku a vyšel až na večeři. Stále mu nic nechutnalo, nicméně tentokrát to dobře zamaskoval.

Následující týden strávil prací na farmě, kde sbíral kivi. Odpoledne surfoval na moři a večer pomáhal tetě. Snažil se být veselý, ale podvědomě ho něco užíralo. Nutně potřeboval další sýr od stařenky. Jednoho večera se proto tajně vydal ven na tržiště. Ostatní prodavači jejich stánky na noc postupně uklízeli, ale pouze stařenka nikam neodcházela. Robert k ní okamžitě zamířil a nakoupil sýr. Tu noc se opět cítil blaženě jako v ráji a chtěl další. O tři dny později se znovu tajně vyplížil ven na tržiště. Stařenka nezklamala. Stála tam za jakéhokoli počasí. Nemohl si nevšimnout, že vypadá o poznání lépe. Jakoby se jí vrátila aspoň trocha života do její vrásčité tváře. Tentokrát si koupil sýr i do zásoby, ale přesto jej snědl všechen za jediný večer. Každým dnem, co jedl potajně sýr, se stával mrzutějším a mrzutějším. Nikdo nevěděl proč a Angela se začala znepokojovat. Neměla ani nejmenší tušení, že se každou noc vytrácí a kupuje sýr od stařenky. Neměl o tom tušení nikdo. Byl zahořklý a přes den ho vídali čím dál méně.

Jednou u večeře si nabíral polévku a začala se mu třepat ruka. Angela se ho zeptala, jestli není nemocný, že zajedou k doktorovi, ale on se naštval a odešel. To už na ni bylo moc. Šla za ním a vyčetla mu každou chybu. Měl by se konečně naučit slušnému chování. Pamatovala si ho jako moc hodného kluka, ale od jeho příjezdu se chová nesnesitelně. Robert v záchvatu zuřivosti rozbil japonskou vázu a to už bylo příliš. Angela ho nazvala nevychovaným spratkem a zařvala, ať okamžitě vypadne z jejího domu. Robert si s sebou nic nevzal a odešel. Proč by si něco brát měl? Jediné, co mu bylo drahé, byl sýr od stařenky a ten měla u sebe ona. Okamžitě zamířil na tržiště, ale najednou tam nebyla a na prázdném stánku ležel drobný útržek papíru. Stálo na něm:

Jsem u sebe. Jsi připravený. V případě nutnosti přijď.

Robert netušil, kde stařenka bydlí. Vlastně ho ani nikdy nenapadlo, že někde bydlí. Pokaždé stále u stánku, snad ani nikdy neodešla. Přesto šel. Šel dlouho a nevěděl kam, ale tušil, že jde správně. Jeho posedlost a touha po sýru se stala nejlepší navigací. Došel až k starému, ale velice zachovalému domu. Zaklepal. V sekundě se dveře otevřely a za nimi stála mladá štíhlá žena. Měla tmavě hnědé vlasy a kaštanové oči, které se upřeně a s velkou radostí dívaly na Roberta. Bylo v nich kousek lítosti, ale také obrovské nadšení. Robert ji moc dobře znal. Vídal ji každý den, jen si nevšímal, jak se změnila. Teprve nyní si uvědomil, jak byla stařenka každým dnem mladší, jak byl stánek každým dnem modernější a sýry čerstvější. Teprve nyní si uvědomil, že čím více sýru snědl, tím méně mu chutnal, ale tím víc po něm toužil. Teprve nyní si uvědomil, jak mu sbírání kivi připadalo těžší a jak se zadýchával do schodů. Teprve nyní si uvědomil, jak se mu třepou ruce a vysychá kůže, jak mu sýr vysává život, zatímco stařenka mládne. Byl z něho rázem starý hlupák, co se prodal. Vyměnil svou duši za sýr a nemohl s tím už nic udělat.

Žena mu pomohla do schodů a pozvala na čaj. Chovala se velice mile. Její byt byl zařízen velice staromódně. Vlastně nebyl staromódní, byl to ten nejmodernější byt, který by kdo postavil před sto lety. Všechno mu náhle došlo a se zuřivostí odešel. Proklínal sýr a nesnášel ho nade vše. Chtěl si dát další, ale věděl, že nemůže. Miloval jej a nesnášel. Angela ho takhle nikdy nepozná, nikdo z jeho známých už ho nepozná.  A jediné, co může udělat, je jít ke stánku, který se už zase málem rozpadá a u sýra, který nesmí ochutnat, čekat…